Ustanovující valná hromada Veleň - Restaurace u Arazimů

Je bůh Slávista a Veleňák? To jsem se ptal, když v neděli večer rozhodčí Příhoda v Jablonci naposledy písknul do píšťalky.

Těžko si asi představit pro veleňského Slávistu krásnější sled událostí tohoto víkendu.

Ale popořadě:

V sobotu nás čekala naše první schůze a moje nervozita dosahovala vrcholu. Klapne všechno? Přijdou všichni? Přijede snad opravdu Ondra Zlámal s pohárem? Tisíc otázek se mi honí v hlavě a do toho ještě ten hokej...

Osmnáctá hodina se přiblížila a v rámci možností upravený salonek (díky všem, kteří se na přípravě podíleli) se slušně zaplňuje. A těsně před šestou vchází i očekávaný Ondřej s pohárem v ruce!!!

Když je účast téměř stoprocentní zahajuji chvějícím se hlasem schůzi. Na začátku krátce promluvil RNDr. Michal Dobiáš, který nejpdříve připomněl slavnou historii odboru přátel a poté přispěl cennými radami, jak by měla naše odbočka fungovat.

Následně si vzal slovo Ondřej Zlámal a já cítil, jak ze mě každou minutou opadává nervozita. Ondřej trpělivě odpovídal na naše otázky (a že některé stály za to) a sám pak přidal spoustu vlastních zážitků z prostředí našeho milovaného klubu. Bylo krásné sledovat, jak mu především děti doslova vyseli na rtech. Do toho všeho neustále přicházeli informace, jak si skvěle vedou naši hokejisté ve Vítkovicích.

Pak následovalo snad půlhodinové focení s cenou trofejí. Každý si chtěl na pohár sáhnout, pomazlit se a vyfotit ve všech možných polohách a kombinacích. To vše za trpělivého čekání pana Zlámala.

Po odchodu Ondřeje a pana Dobiáše začala za přítomnosti pana Čapka vlastní schůze. O jejím průběhu se nebudu rozepisovat, vše se dočtete v oficiálním zápisu v sekci dokumenty. Diskuze to byla vcelku plodná i díky postřehům pana Čapka, který nám také odpověděl na spoustu otázek. Za to mu patří veliký dík.

Následovala už jen volná zábava, ve které mnozí vydrželi až do pozdních nočních hodin...

To už ale přišla neděle a opět to divné mrazení, jak to dopadne večer. Po úklidu salónku (díky Pepčo a Lůďo) nás čekal veledůležitý zápas v Jablonci. Jak dopadl všichni víme. Udělali jsme další krůček k tomu, aby se třeba za rok pohár přijel podívat znovu do Veleně.

Na úvodní otázku jestli je bůh Slávista a Veleňák odpověď neznám, ale vím zcela určitě, že tento víkend se potuloval hodně nízko nad Velení a měl na sobě červenobílý dres.

Myslím, že se nám povedlo něco neuvěřitelného a nezbývá jen doufat, že nám vydrží elán a že se do přípravy podobných akcí zapojí i více členů odbočky.

V neděli na Zlín a

FAITHFUL FOREVER

TATA

P.S.Ještě jednou jménem odbočky děkuji pánům Dobiášovi,Zlámalovi a Čapkovi za účast na naší schůzi.Připravili jste nám krásný zážitek, na který žádný veleňský Slávista dlouho nezapomene!!! Taktéž děkujeme provozovateli Restaurace u Arazimů Romanovi za proplacení desky na kulečník. Díky Romane !!!