Slavia Praha - Dukla Praha

Tak nám skončila zima nezima a po přestávce jsme zase konečně vyrazili do Edenu. Na jarní ligové boje jsem se opravdu těšil, zvlášť po příchodech posil, které už ve Slavii hrály, nebo těch, jejichž jména se teprve začínáme umět vyslovovat. I po vrácení zpět na zem v Olomouci, po další ostudné porážce (kolikátá už), jsme se docela v hojném počtu setkali na našich místech i se staronovou vlajkou odbočky. Od první minuty bylo vidět, že hráči k zápasu přistoupily jinak než na Hané. Skoro pevná obrana, bojovná záloha a konečně nebezpečný útočník. Poločas jako z pohádky a vedení 2:0 po brankách Smejkala a Necida. Po přestávce to byl ještě větší boj.  Jak na hřišti, tak v hledišti, kde náš předseda, při jedné ošemetné situaci před naší brankou, nejenže vypadl ze sedačky, ale moc nechybělo a opustil i hlediště. Nicméně i přes vyloučení Vošahlíka a snížení Dukly před koncem zápasu, nakonec tři hodně důležité body zůstaly doma.

PS.
 Pane Koubku, pane Šimurko a Ivoši, děkujeme, co jste za tu chvilku, kterou jste měli k dispozici, pro Slávii udělali.