SLAVIA - OLOMOUC, Eden 2.10.2011

Olomouc jsme porazili 1:0. Koho to vlastně zajímá. Hlavní zprávou večera bylo angažování jedné z největších sparťanských ikon pana Františka Straky na naší lavičku...

To co jsme si nedokázali představit ani v těch nejhorších snech se včera večer stalo skutečností. Nechápu to, nerozumím tomu a ani tomu nechci rozumět.

Klubismus, fandovství, vášeň, emoce, rivalita. To jsou všechno slova, kterým dávali lidé jako Straka, Kuka, Kvašňák, Veselý, Vlček, nebo ať chceme nebo ne Řepka smysl. Nic už s toho po včerejšku neplatí...Angažování tohohle "srdcaře" je plivnutím do tváře všech slávistů.

Pro mě osobně je tato osoba na naší lavičce nepřijatelná a jestli si myslí božský Franz, že si mě získá výsledky, tak se šeredně plete. Pro mě jsou totiž důležitější jiné věci. Jsou to ty, o kterých pan Straka tak rád mluvil se sparťanskou šálou na krku.

Je mi to strašně líto. Líto je mi Ondry Zlámala, který to včera se vztyčenou hlavou zabalil (vyjadřuji mu obrovský respekt), líto je mi všech fanoušků, kteří musí tohle snášet a líto je mi i trenéra Petrouše (byť jsem ho zrovna nemusel) za způsob, jak mu bylo vše sděleno.

Mám v hlavě zmatek. Nedokážu si představit pana Straku jak se raduje po našich gólech, jak připravuje tým na derby apod.

V tuhle chvíli mám chuť odnést všechny naše permanentky na recepci stadionu, ať si je pan Platil rozdá svým sparťanským kamarádům.

Nevím jak dál. Chtěl jsem se radovat ze třech bodů, ze suverénního výkonu navrátilce Latky, z jistého Čontofalského a z krásného Trubilova gólu. Místo toho mám hlavu plnou "sparťanskýho srdíčka"...

"VĚRNOST NA VŽDY", to jsou slova na naší vlajce. Po včerejšku i ty ztrácejí na významu...

TATA

F.F!!!