Liberec vs Slavia Praha, 6.8. 18:00

Druhé kolo, druhý výjezd. Tentokrát jedu s Jindrou a vyrážíme krátce po obědě. Plán je takový, že si fotbal spojíme s návštěvou Babylonu, kde se vykoupeme.
Cesta probíhá klidně, svítí sluníčko, teplota hlásí příjemných 24 stupňů Celsia. Cestou nepotkáváme žádné slavisty, však není divu, hools jsou už v Jablonci na koupališti a ostatní cestují jen na fotbal.
Po příjemné návštěvě Babylonu, kde si to především mládě užilo na nejedné atrakci, se pomocí cedulí blížíme ke stadionu. Parkujeme v jedné z přilehlých ulic a pěšky se přesouváme k branám fotbalového chrámu. Před stadionem si dáváme výbornou bílou grilovanou klobásu za pěkných 45 korun. Jindra po mne sice žádá párek, ale ten zde k sehnání není a tak musí s velkou nechutí okusit něco nového. Kupodivu ona je opravdu dobrá. Dokonce tak, že klobásu si žádá po skončení ještě jednu.
Při vstupu jsem šokován, že mne vůbec nikdo neprohlíží, údajně proto, že nemám batoh, či tašku, čemuž se nechce ani věřit, když vezmu v potaz, jací jsme agresivní fans, když nám museli pro výtržnosti zavřít stadion. Stadionek je menší, ale docela pěkný. Poznáváme i kvalitu občerstvení uvnitř, kde kofola je ještě za lidovku a i ostatní sumy jsou jak z doby dávno minulé. Ostatně vybavenost stánku, je naprosto žalostná a tak fronta 7 lidí před námi nám zabere asi sedm minut času. Nedovedu si představit poločasovou přestávku. Jdeme směrem k místu, kde máme zakoupenou vstupenku a nestačím se divit, když zjišťuji, že naše místo je nedostupné. Sektor kam nám byla prodaná vstupenka je zavřen, protože odděluje zvěř (rozuměj hosty) od domácích. Usedáme tedy jinam. Jindra projevuje přání jít k našim. Tedy se přesouváme do kotle. Zde si vybíráme místo, ale sednout na něj to se tedy opravdu nedá. Přes všechny pozitiva, se kterými se setkáváme, toto vidím jako první velký černý puntík. Nevím jestli je automaticky počítáno, že hosté vždy stojí, ale takto čisté sedačky jsem jeste neviděl.
Zápas začal. Fandíme celý zápas, Jindra na koni aby viděl. Sám mě pak nutí abych taky křičel „My chceme GÓL!“. Toho se nakonec dočkáme. Zápas skončil. Víc o zápase se nemá cenu zmiňovat. Je potřeba umět se radovat z dílčích úspěchů.
Následuje děkovačka. Smutná, ale z naší strany nadšená. Máme pocit, že to kluci odmakali. Protože musíme zavření čekat až odejde poslední domácí fans, musíme si vytrpět poděkování od libereckých hráčů. Každému z nich jejich potlesk opětujeme. Jak pozoruhodné gesto soupeře, který dokáže ocenit, že jsme se svému týmu snažili slušně pomoci.
Byl to tedy výlet se smutným výsledkem, ale krásnými zážitky. Příště tedy konečně domu do Edenu a pro tři body. A pardon bych zapomněl. Máme zavřený stadion, protože demonstrovat proti zlodějům se v této zemi nemůže! Tak tedy pokud čas dovolí tak na výjezd do Teplic, a nebo ještě dříve na Meteor snad pro první výhru.