SLAVIA - VALENCIA CF, EDEN 5.11.2009

06.11.2009 17:13

 

Dva protipólné pocity jsme dnes večer zažili v Edenu. Od naprostého zmaru po naprostou euforii. Nutno objektivně přiznat, že pocity zmaru převládaly...Vlastně do 80.min jasně dominovaly. Pak se však snad dílem náhody, střeleckého štěstí, zvýšeného úsilí anebo zásahem shůry (děkujeme Františku), změnily na výše uvedené pocity naprosté euforie!
Nad celým zápasem se nesla smutná skutečnost, že už nikdy naší milovanou Slavii osobně nenavštíví jedna z největších legend červenobílé historie -  František Veselý... Myslím, že rozloučení, které připravili ultras a ke kterému se spontálně přidal celý stadion, bylo důstojnou tečkou za smutným týdnem. Na zítřejším pohřbu bude mít účast i naše odbočka a květina z Veleně nebude chybět u rakve jednoho z největších srdcařů, který kdy oblékal nejkrásnější dres na světě. Nevím, nejsem až takový pamětník, ale takovou úctu od fanoušků všech věkových kategorií k památce zesnulého fotbalisty jsem ještě nezažil.
Samotné utkání se vyvíjelo tak, jak jsme asi všichni předpokládali. Těžko jsme asi mohli čekat, že nás Valencie znovu podcení a my jí budeme 60.min. zatápět tak jako ve Španělsku.To se také nestalo, takže hostující hráči vzali otěže zápasu do svých rukou. Od první minuty nás přehrávali, byť se do vyložené šance nedostali. První gól tak přišel až po Hubáčkově penaltovém zákroku. Naše útočná snaha bohužel končila špatnou přihrávkou nebo slabou střelou z uctivé vzdálenosti. Vrcholem našeho zbytečného respektu ze soupeře byla dozadu rozehraná standardka místo třeba pokaženého centru do vápna...
Druhý poločas začal překrásným gólem Valencie na 2:0 a zbytečným vyloučením Šenkyho a já se začal modlit k Františkovi, ať tohle utrpení skončí a my můžeme jít domů. Jestliže totiž v prvním poločase naše útočné choutky měly jakous takous úroveň, tak po červené kartě jsme schováni za půlicí čarou čekali, co s námi Španělé provedou.
Pak ale začal úřadovat Frantův duch. Nejprve našeptal hostujícímu trenérovi, aby během chvilky stáhl největší opory ze hřiště a našim hráčům poradil, jak poslat dva banány do sítě skoprnělých hostů. Předtím už v poločase však prozřel náš trenér a poslal na hřiště Jandu, kterého ne všichni vítali s otevřenou náručí, tentokrát však trochu odčinil své fatalní selhání ze záčátku srpna.
Po dlouhé době jsme odcházeli z Edenu s radostí. Tato jistě cenná remíza, by  ale neměla zastínit prachbídnou hru po dlouhých 80.min! Snad ale hráče nakopne a už v pondělí to odskáče Plzeň!
Ještě jednou - FRANTIŠKU DÍKY!!!

TATA
FAITHFUL FOREVER!!!

Vyhledávání