SLAVIA - PLZEŇ, EDEN 1.10.2010

02.10.2010 18:15

Po každém spackaném zápase se ptám, jestli tohle je už to pomyslné dno kam jsme se dostali... Každý další zápas mě ale přesvědčí, že dno je ještě hlouběji.
V první říjnový podvečer nás čekal tabulkově nejsilnější soupeř, Plzeň. Jedeme do Edenu optimisticky naladěni. Něco mi říká, že dnes už se to musí zlomit. Pavel dokonce mluví o titulu... Zřejmě z něj ještě neopadla únava z účasti na legendárních Běchovicích. Na stadionu se nás schází nakonec 15. Vše je opravdu jiné. Schází nervozita, naopak panuje stav smíření se se stávajícím stavem. Vedle naší vlajky byla poprvé zavěšena i vlajka spřízněné kolínské odbočky a mezi nás zasedl její nositel Michael. Kousek od nás přítel Čapek zavěšuje vlajku "VŠUDE SLAVIE" a náš sektor před zápasem navštěvuje 1.místopředseda O.P. Dobiáš. Na lavičce poprve usedá nový trenér Michal Petrouš a i v základní sestavě se objevuje několik nových nebo staronových tváří. Dost změn na to, aby se změnilo i něco na hřišti.
Zápas jsme odstartovali dobře. Hned v ůvodu Karol Kisel orazítkoval břevno! Byla to po hříchu naše jediná stoprocentní šance celého utkání. Po chybě Démbéleho jsme sice inkasovali z penalty, ale jinak jsme měli otěže utkání pevně ve svých rukou. Bohužel v rukou jsme je měli jenom po vápno...Tam naše útočné snažení většinou končilo špatnou přihrávkou, centrem, nebo nepřesnou střelou. Hráčům není co vytknout. Bojovali celých 90. minut, snažili se. Bohužel to na průměrnou Plzeň nestačilo.
Zápas tedy skončil a my se znovu dívali na radující se hostující fanoušky. Kde jsou ty časy, kdy jich přijíždělo do Edenu pět...
Jedeme tedy domů a vládne uvolněná atmosféra. Něco to má do sebe. Člověk se už tolik nenervuje. Možná proto, že ty klíčové zápasy o záchranu nás teprve čekají...

TATA
FAITHFUL FOREVER!!!

Vyhledávání