HC SLAVIA - HC PLZEŃ - O2 ARÉNA

28.03.2009 00:42

 

Dnešní report je hodně netradiční. Úplně poprvé na našich stránkách je to o hokeji.
Co k dnešnímu zápasu říct?
Člověk je schopen prožít spoustu emocionálních zážitků, ale tolik za jeden večer?
Nadšení - Radost - Nervy - Zoufalství - Nenávist (Nedvěd) - Naděje - Zklamání - Veliká euforie, tak to nějak ve zkratce vypadalo.

Už od začátku to byl otevřený hokej se spoustou šancí na obou stranách. Postupně jsme si vypracovali tříbrankové vedení a zdálo se, že v pohodě dokráčíme do finále. Pak se ten náš červenobílej válec trochu zaseknul, hosté nás celkem mleli a po vyrovnávacím gólu vyhnali i Dominika Furcha z brány. Herně jsme se zvedli až po boxerské vložce Jirky Vašíčka s bezmozkem Nedvědem, přičemž souběžně změřili síly Lukáš Endál s Redlihsem. Po dvou třetinách bylo tedy srovnáno. Uchvacující drama však mělo teprve přijít. V poslední třetině famózní Jarrrdáááááá Bednář dokončil hattrick a všechny následné šance plzeňských likvidoval skvělý Standa Neruda. V posledních 5ti minutách základní hrací doby se ke kotli přidal i do té doby nepříliš fandící zbytek arény. Nálada byla naprosto skvělá a nikdo si nepřipouštěl, že by se něco mohlo stát. Jenže přišel ŠOK, nebo spíš Martin Straka stál tam, kde měl (nebo spíše neměl) 59:59 a vyrovnáno. Krve by se v nás nedořezal, někteří již dokonce měli ruce nad hlavou na oslavu postupu, protože v tom zmatku gól soupeře ani nezaregistrovali.
 Co naplat, šlo se do prodloužení. Hrál se nádherný útočný hokej s několika 100% šancemi na obou stranách. Tolik tutovek, co bylo během 10 minut prodloužení, člověk kolikrát nevidí za celý zápas. Když jsme šli na poslední minutu do třech, moc dobře nám nebylo, takže jsme s povděkem přivítali konec prodloužení a teď to bylo na Standovi, protože jsme byli přesvědčeni, že "Bedýnka" svůj nájezd promění. Standa pokračoval ve skvělém dnešním výkonu a nepustil nájezd ani jednomu z nejlepších exekutorů nájezdů Tomáši Vlasákovi. Bohužel nedal ani Jarda Bednář. Všichni jsme byli překvapeni, když se jako poslední rozjel k bráně Vláďa Růžička mladší - Góóóóóóól !!!
Konečně rozhodnuto. Následnou fantastickou děkovačku jsem prožíval v křečích, střídavě ve všech svalech horní poloviny těla, přeci jen skákat, fandit a tleskat 4 hodiny v kotli je na hranici mojich fyzických sil. V závěru chci ocenit, že celý ten maratón vydržela se mnou a Pájou fandit i Dana.


SLAVIA NAVŽDY!
PavelD

Vyhledávání