CFC GENOA - SLAVIA, Janov 17.9.2009

20.09.2009 17:32

 

Z původně devíti zájemců o výjezd do Itálie nakonec kvůli různým okolnostem odpadla šestice a tak jsme vyrazili do Janova z Veleně jen tři. Na sraz v Dejvicích dorážíme asi půl hod. před odjezdem a čekáme na Pavla. Je to neuvěřitelné, ale ten doráží včas, dokonce 2.min před osmnáctou hodinou!!! Jeho včasný příchod ho však tak rozhodil, že znovu odešel, aby se mohl vrátit o 10.min, později... Do autobusu proto nasedáme mezi posledními a naše představa o sezení pohromadě bere za své. Nevadí. Cesta příjemně ubíhala, přerušována četnými žádostmi o zastávku tu žíznivých, tu naplněných účastníků zájezdu. Zhruba 20 km před Janovem nás čeká poslední pauza na zkultůrnění se a pak už klesáme do překrásného přístavu.

Spolu z naším příjezdem se nad Janovem roztrhala obloha a naše bledé středoevropské tváře pohladilo slunce. Nic už nebránilo, abychom se rozprchli poznávat krásy Janova. Tedy jak kdo... Naše teď již osmičlenná skupina pojala toto poznáváni po svém... První bar nás potkal za nedlouho cestou k přístavu. Jelikož jsme šli už asi 7 min, nezbývalo, než se zde zastavit. Vychlazený točený Tuborg smočil naše tůrou vyschlá hrdla. Od příjemné obsluhy jsme dostali ochutnat i výtečný cibulový koláč (janovská specialita). Byl slaný a tak jsme ho spláchli ještě jedním pivkem. Posilněni vyrážíme juknout na moře. Veliká krása... Jenomže tolik vody pohromadě nám vnuklo myšlenku, že máme vlastně žízeň. Vracíme se tedy zpět do města kde obsazujeme zahrádku před prvním barem, který potkáme. Jsme v Itálii, tak dáváme přednost italskému pivu, před skotským. Myslel jsem si vždycky, že nemůže být nic horšího než Krušovické pivo...Může. Prcháme centrem k další (nejbližší) krčmě. Jak přibývala piva v našich bříškách, začal se ozývat hlad. Co jiného bychom si v Itálii měli dát, než pizzu. Necháváme si poradit od hlídače parkoviště a jde se na oběd. Italská pizza chutná opravdu jinak než ta pravá italská v Čechách. Posilněni pomalu vyrážíme směrem k autobusům. Cestou ještě zkoušíme pohostinnost několika místních podniků, aby nás během přepravy na stadion nepřekvapila žízeň. S blížícím se začátkem zápasu potkáváme i fandy obou místních klubů, které není problém rozeznat. Ti první oděni do modročervených dresů na nás pokřikují něco o trojce, ti druzí (fandové Sampdorie) se nás snaží povzbudit palci nahoru. To nám dodává odvahy a posilněni pivem a podporou místních začínáme potichu mluvit o bodovém zisku.

Ten se rozplynul již tradičně po 4.minutách hry a my se znovu přesvědčili, kolik nám chybí do alespoň evropského průměru.

Velkým zklamáním pro mě bylo fandění. Do něj se zapojovali zhruba dvě třetiny slávistů v sektoru. Nevím, ale jet 13 hodin na fotbal a pak ho celý prosedět a promlčet... Ale co. Každý ať sleduje zápas jak mu vyhovuje.

Cesta zpět uběhla rychleji a to i proto, že většině se podařilo alespoň na chvíli usnout. Do Prahy jsme dorazili něco kolem 11.hod. a rozešli jsme se. Někteří do práce, ti šťastnější domů.

Až na ten výsledek to byl povedený výjezd. Nezbývá než doufat, že v příštím zápase proti žabožroutům se budeme prezentovat odvážnější hrou. A hlavně PŘEŽIJEME PRVNÍCH 10 MIN!!!

 

TATA

FAITHFUL FOREVER!!!

Vyhledávání