11 setkání odboček OP SK SLAVIA - Nečín
19 členů naší odbočky si nenechalo ujít 11 setkání odboček OP SK SLAVIA PRAHA, které tentokrát přivítala středočeská obec Nečín.
Součástí setkání byl tradiční fotbalový turnaj, kterého se letos zúčastnilo 24. týmů. Mezi nimi samozřejmě nechyběl ani ten náš, i když všem bylo jasné, že chybět bude v horních patrech výsledkové listiny. Což se také záhy potvrdilo, ale to předbíhám.
Počasí se po několika propršených dnech slitovalo a účastníky setkaní přivítalo celkem příjemných 16° C. Takřka ideální stav pro pořádání fotbalového turnaje.
Přiblížila se desátá hodina a v příjemném areálu Sokola Nečín se mohl turnaj naplno rozběhnout. Předtím nám však ruka našeho kapitána Pavla Dvoriaka přisoudila do skupiny týmy Žilov A, Rožďalovice A, Nečín B, Fanklub a Lázně Bělohrad. Ono bylo vlastně jedno, koho nám Pavel vylosoval, snad jen přítomnost konkurenceschopných Vikingů z České Lípy v naší skupině Karola Kisela by mohla odvrátit náš pád na poslední místo. I když, kdo ví jestli ...
Pozor! Je však nutné podotknout, že jsme žádný ze zápasů nevypustili! Naopak každý z nás se na hřišti snažil ze sebe dostat vše, co zhruba před dvaceti lety uměl! Podporováni neúnavným mládím z řad snad už brzy našich nástupců jsme vybojovali přijatelnou prohru s Fanklubem 0:2, pak další s Žilovem 1:2 ( střelec tuším Jarda Švejda ml. ), aby se to nepletlo prohru s Lázněmi Bělohrad 1:2 (zde jsme se dokonce dostali asi na 10 vteřin, zásluhou Pavla Dvoriaka do vedení), další prohru 0:2 jsme si připsali s v té době už značně podroušenými hráči týmu Nečín B. Nade všemi porážkami pak čněl příděl od Rožďalovic. V tomto zápase naše obrana rozhodně nepřipomínala místní vyhlášenou modrošedou nečínskou žulu, spíš se nabízelo spojení s názvem nejvyššího bodu v obci, kopcem Žebrácká Besídka. Sedm kulí jako v Sarajevu (nebo na Arsenalu) nás definitivně přikovalo na samé dno naší skupiny.
Nemůžu říci, že by nám to nevadilo, to bych lhal, ale my jsme hlavně přijeli na SETKÁNÍ odboček přátel Slavie Praha. Myslím, že to by mělo být hlavním smyslem těchto akcí. Vybojování příček nejvyšších, mělo by se stát jakýmsi bonusem při setkání slávistů z celé naší vlasti. Škoda, že na to někteří zapomněli...
My jsme se s přáteli sešli. Byla spousta času na popovídání si s přáteli z Kolína, Klatov, Žilova, České Lípy, Havlíčkova Brodu atd. Nad dobrým pivem (ochutnal jsem několikrát všechna, která zde byla nabízena :-)) a jídlem jsme probrali všechno možné i nemožné. Naše rozhovory byly na chvíli přerušeny příjezdem trenéra A týmu Michalem Petroušem a manažerem týmů mládeže Petrem Hurychem. Za dohledu Ondry Zlámala trpělivě odpovídali na všechny dotazy přítomných, takže jsme dozvěděli mnoho zajímavého ze života našeho klubu. I zde bohužel bylo patrno, kolik skutečných slávistů se turnaje účastní. Vždyť, který slávista by si nechal ujít setkání s trenérem „áčka“. Pouhý pohled do areálu však naznačoval, kolika lidem byla jeho přítomnost úplně volná.
Beseda skončila a pomalu se blížilo finále. Ještě před ním jsme si ale domluvili přímý souboj o místo poslední s Vikingy z České Lípy. Tento zápas už nemohl změnit nic na tom, že Vikingové obsadí poslední příčku, ale Plamen (dobrá duše severočeského týmu) se prostě musel ujistit, že budou poslední. S jinými ambicemi totiž tento sympatický tým na setkání zásadně nejezdí. Nutno dodat, že Plamen proto dělal opravdu všechno. Nejdřív nám sice vstřelil vedoucí branku. Jenže opět neunesl své emoce na uzdě, svlékl dres, následovala druhá žlutá a musel pod sprchy. Tam však nezamířil, za zády rozhodčího si rychle s naším Slamákem vyměnil dres a zbytek zápasu dohrál v našem týmu. Utkání skončilo díky brankám Davida Kaisera a Jirky Tomčišina remízou 2:2 a musely ho rozhodnout pokutové kopy. Tu rozhodující proměnil v našem dresu právě Plamen a definitivně tak splnil vytčený cíl jejich družstva!
Finále pak ovládli fotbalisté domácích, kteří v bohužel opět emocemi překypujícím zápase, porazili Příbram.
To byla symbolická tečka za organizačně povedeným 11. setkáním odboček přátel Slavie Praha.
Závěrečného Diskoplesu jsme se nemohli kvůli dětem zúčastnit a tak jsme se odebrali do Županovic, kde jsme měli objednaný nocleh. Zde, pod dohledem Franty Libora Doška v rudém dresu našich rivalů, jsme až do ranních hodin rozebírali zážitky z uplynulého dne.
V neděli jsme ještě stihli navštívit Čelákovice a sledovat boj našeho omlazeného týmu o třetí příčku v turnaji o pohár starosty Čelákovic proti Hradci Králové. Naše „áčko“ však pokračovalo v tom, co jsme my v sobotu začali a po prohře s Mladou Boleslaví 0:1, prohrálo i s Hradcem 0:2 a na turnaji skončilo poslední.
Díky Nečínští za podařené setkání a díky všem, kteří to jako setkání ještě berou.
TATA
F.F!!!